Syndrom neklidných nohou
Mezinárodní den Syndromu neklidných nohou – 23.9.
Den neklidných nohou se každoročně připomíná 23. září, aby se zvýšila informovanost o tomto zdravotním stavu nebo syndromu. Willisova-Ekbomova choroba je celoživotní neurologické onemocnění charakterizované neukojitelnou touhou pohybovat nohama, aby se ulevilo od nepříjemných pocitů.
Odborná společnost European Restless Legs Syndrom Study Group vytvořila informační video RLS Information (eurlssg.org)
O syndromu neklidných nohou (RLS)
Syndrom neklidných nohou (RLS) je senzomotorická porucha, která je definována přítomností následujících čtyř základních klinických kritérií:
1. Nutkání pohybovat nohama nebo jinými částmi těla doprovázené nebo vyvolané nepříjemnými pocity;
2. Nutkání k pohybu nebo nepříjemné pocity se zvyšují nebo zhoršují během klidu nebo nečinnosti;
3. Nutkání k pohybu nebo nepříjemné pocity jsou částečně nebo zcela zmírněny pohybem;
4. Nutkání k pohybu nebo nepříjemné pocity jsou horší v noci nebo se objevují pouze v noci.
Podpůrné klinické příznaky
Existuje několik podpůrných klinických příznaků, které mohou pomoci vyřešit případnou diagnostickou nejistotu:
Pozitivní rodinná anamnéza; pozitivní odpověď na dopaminergní léčbu; souběžně se vyskytující periodické pohyby nohou (PLM) během bdění nebo spánku.
Přidružené znaky
Existují významné klinické příznaky, které byly identifikovány jako související s RLS, a to následující:
Neurologické vyšetření je u idiopatické nebo familiární formy RLS normální, ale u starší, rychleji progredující nefamiliární formy může vykazovat známky přidružené periferní neuropatie nebo radikulopatie; častou stížností jsou poruchy spánku.
Symptomy RLS mají často významný negativní dopad na každodenní aktivity kvůli narušení spánku, které způsobují, a neschopnosti udržet se v klidu, což způsobuje obtíže při práci, cestování a společenských aktivitách.
Celoživotní prevalence RLS se v evropských studiích pohybuje mezi 3-10 % (3-6). Prevalence RLS v jihovýchodní Evropě je o něco nižší: 3,2 % v Turecku (7) a 3,9 % ve středním Řecku (8). Mezi osobami s RLS v běžné populaci má 35,4-66 % středně závažné až závažné příznaky (3,5,8-10).
RLS může být sekundární nebo zhoršený řadou onemocnění, mezi něž patří nedostatek železa, těhotenství, konečné stadium onemocnění ledvin (ESRD), diabetes a revmatoidní artritida, nebo s neurologickými poruchami, jako je periferní neuropatie, radikulopatie, poruchy páteře a různé formy spinocerebelární ataxie.
Algoritmy pro diagnostiku a léčbu syndromu neklidných nohou v primární péči
Článek: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/21352569
Pro usnadnění hodnocení závažnosti RLS a sledování účinnosti léčby lze použít jednoduchý spánkový deník. Kliknutím sem si můžete stáhnout šablonu deníku.
Evropský doporučený postup
Ke stažení ZDE
Reference:
1. Allen RP, Picchietti D, Hening WA, Trenkwalder C, Walters AS, Montplaisir J. Restless legs syndrome: diagnostic criteria, special considerations, and epidemiology. A report from the restless legs syndrome diagnosis and epidemiology workshop at the National Institutes of Health. Sleep Med 2003;4(2):101-119.
2. Hening WA, Walters AS, Allen RP, Montplaisir J, Myers A, Ferini-Strambi L. Impact, diagnosis and treatment of restless legs syndrome (RLS) in a primary care population: the REST (RLS epidemiology, symptoms, and treatment) primary care study. Sleep Med 2004;5(3):237-246.
3. Högl B, Kiechl S, Willeit J, Saletu M, Frauscher B, Seppi K, et al. Restless legs syndrome: a community-based study of prevalence, severity, and risk factors. Neurology 2005;64(11):1920-1940.
4. Tison F, Crochard A, Leger D, Bouee S, Lainey E, El Hasnaoui A. Epidemiology of restless legs syndrome in French adults: a nationwide survey: the INSTANT STudy. Neurology 2005;65(2):239-246.
5. Björvatn B, Leissner L, Ulfberg J, Gyring J, Karlsborg M, Regeur L, et al. Prevalence, severity and risk factors of restless legs syndrome in the general adult population in two Scandinavian countries. Sleep Med 2005;6(4):307-312.
6. Berger K, Luedemann J, Trenkwalder C, John U, Kessler C. Sex and the risk of restless legs syndrome in the general population. Archives of Internal Medicine 2004;164(2):196-202.
7. Sevim S, Dogu O, Camdeviren H, Bugdayci R, Sasmaz T, Kaleagasi H, et al. Unexpected low precalence and unusual characteristics of RLS in Mersin, Turkey. Neurology 2003;61(11):1562-1569.
8. Hadjigeorgiou GM, Stefanidis I, Dardiotis E, Aggellakis K, Sakkas GK, Xiromerisiou G, et al. Low RLS prevalence and awareness in central Greece: an epidemiological survey. Eur J Neurol 2007;14(11):1275-1280.
9. Ulfberg J, Björvatn B, Leissner L, Gyring J, Karlsborg M, Regeur L, et al. Comorbidity in restless legs syndrome among a sample of Swedish adults. Sleep Med 2007;8(7-8):768-772.
10. Ulfberg J, Nystrom B, Carter N, Edling C. Restless Legs Syndrome among working-aged women. Eur Neurol 2001;46(1):17-19.
